SEVERSKÁ MYTHOLOGIE
 
 

prof. ThDr. Milan Balabán

I při nejlepší vůli může tento text obsahovat chyby, nespoléhejte tedy při učení pouze na něj!
 
 

- je nám bližší, než orientální. Pohanství bylo u nás křesťanstvím zatlačeno do pozadí, do podzemí a dnes bývá vyvoláváno zpět hnutím New Age a ekologickými.

Povaha této mytologie je dvojaká: něco líbivého a líbezného x odpudivého až krutého.

Literatura

Lennart Ejerfeldt: Germanische Religion (Handbuch der Religionsgeschichte, Göttingen 1921)

Friedrich Schlette: Germáni (přel. v Praze 1971)

Bronstedt: Vikingové, sága tří staletí (Praha 1967)

P. V. Glock: Lidé z bažin (Praha 1972)

Píseň Nibelungů (Das Niebelungenlied, Stuttgart 1885)

J. Grimm: Deutsche Mythologie - 3 svazky (1875 - 1878)

Germáni

S, Z, stř. Evropa.

Mezi Rýnem, Mohanem a Vezerou - Frankové,

dále:

Chaupkové, Frísové

Markomani, Kvádové, Langobardi

Gótové

Svijoni, Gautové... (nestíhám)

Byli kočovnými pastevci, typické je železo a uspořádání do kmenů.

Písmo od počátku runové. Bádání pokračuje. Ryté znaky. Původ v přírodních odrazech. Runa = “tajemství” (raunen = šeptat). První runy ze 2. století; vikingské období - 4/5 všech textů, většina z 4000 - 5000 nápisů. Původ zřejmě v severoetruských abecedách. Původci snad Markomani nebo Inglové. Nejstarší runovou abecedou je futhark - 24 znaků. 1. písmeno: fehu = dobytek (poukazuje na první podmínku lidské existence). Runy byly prvořadě jev mysterijní a náboženský. U Gótů a Anglů runy zavrženy. Ryly se do kosti, kovu, kamene a hlíny, ale nejčastěji do dřeva. Runové nápisy se objevují od Grónska až k Athénám. Jsou prvními památkami germánského jazyka.

Směr psaní =>

<= = bústrofedon, oslí orání.

Krátké nápisy => nebo <=.

Některé runy

první f fehu dobytek (je první podmínkou života)

poslední E opala dědičný majetek (poslední záležitost člověka)

5. a ansus ás = bůh

t teiwas bůh

bůh

w wunjó radost

Jazyky

vých. - gótština, vandalština, burgundština

sev. - faerština, dánština, švédština, norština, islandština

záp. - angl., něm., holandština, fríština...

Starověké prameny

Tacitus (55 - 120):

- De origine et situu Germaniae. Tento pramen není příliš spolehlivý.

- Ab excessu divi Augusti - Letopisy

- Z dějin císařského Říma

- Agricola - O cizích posudech

G. I. Caesar:

Commentarii de bello Gallico - Zápisky o válce galské (Praha 1964)

Strabón

Plinius Starší

Synkrese římských a germánských představ v době pozdní antiky probíhala v germánské oblasti. 310 - 383 Wulfila, biskup Gótů, vytvořil smíšené písmo z runových, řeckých a latinských prvků. Codex Argenteus: Pokusil se přeložit evangelium ne z vnějšku, ale z vnitřku do vizigótštiny.

Staroněmecké prostředí: konverse ke křesťanství, překlady textů, Merserburská zaříkadla.

Sever - skaldské básnictví, runové nápisy

Další prameny

Edda - bohatýrské písně (Emil Walter, Praha 1942)

Edda, přel. Ladislav Heger, Praha 1962

Sexo Gramaticus: Gesta Danorum (dějiny Dánska z 13. stol.)

Adam von Bremen: Dějiny hamburských biskupů (1070)

Ibn Valda - o muslimských Rusech a o Germánech v Rusku (cestopis)

Snorri Sturlasson

Začal psát Eddu na začátku 11. stol. Nemohl se zbavit křesťanského pohledu.

V paměti národů zbyli bohové, ale získali punc zlých duchů v křesťanském prostředí.

Vznik, původ a význam run je sporný. Původ asi v řeckém kursivním písmu, pokřesťanský, předobrazem je pravděpodobně latinské písmo. Nejstarší zápisy jsou krátké, nejasné a zřejmě magické. Badatelé mluví o pojmových runách. Je to víc než opora paměti. Spojení s pohanstvím není větší než s křesťanstvím - křesťanský původ a význam většiny run, synkrese a přelévání pohanského a křesťanského. Paulus Diaconus: Historia Langobardorum. Píseň o Niebelunzích je pověst s křesťanskými ideály o prokletí zlata rozšířená po celém germánském světě. Kraj Wormsu = kraj Niebelungů.

Edda - kolem 1230 nepůvodní opis neznámého Islanďana, až do 9. stol. sahají kořeny. Zde mimonordické vlivy. Nemůžeme ji pokládat za germánskou bibli, forma není zajištěna.
 
 

Germánský pantheon

Pojetí času a prostoru, které se blíží hebrejskému. Bohové označeni různě:

- guda = bůh je nejčastější, je to neutrum pluralis.

Etymologie: = gudja = (snad) kult, kněz

= part. perf. od zavolat, volat, obracet se k někomu v nouzi

- ásové (ésir), ás = “trámová vazba”, “božský obraz”, = sanskrtské asura, = íránské alnura

- wanové - bojují s ásy, jsou nižší (- válka na Severu, bohové staršího národa)

wísir wanir = “moudří vanové”

- tíwar = bůh = lat. “deus” (řec. “Je oV ”), = indoevr. “zářící”, “nebe” (dewas)

- regin = “radící mocnosti”

- bond (pl. od band) = “svazující mocnosti” - partnerství

člověka a boha, bůh je “nadřazený partner”
 
 

Dny v týdnu

božstvo - nebeské těleso - den v týdnu

Původ v astrologické orientaci babylónského typu přejaté Římany. Náš týden odpovídá ruskému, je automatický až na sobotu (židovský vliv) a neděli - Den Páně.
 
 
 
 

Neb. těleso Božstvo Název dne Poznámka

Mars ~ Zio, Tíw Tuesday (Thinxus - “soudní shromáždění bohů”)

=>Tys+tag =>Dienstag

Merkur ~ Ódin Wednesday

=>Guden+tag Gudentag => Guten Tag!

| |

úvod do shr. bohů => dobrý den!

Jupiter ~ Thór, Donar Thursday

Donnerstag

Venuše ~ Fria, Frige, Freitag Freiherr = frajer = muž zasvěcený bohyni lásky!

Frig, !ne Freya Friday
 
 

7 dní v týdnu <= babylónská představa o 7 planetách

<= Genesis 1 - stvoření světa
 
 

Č N A F Š
 
 

pondělí Montag Monday lundi l únes

úterý Dienstag Tuesday mardi mártes

středa Mittwoch Wednesday mesredi miercoles

čtvrtek Donnerstag Thursday jeudi juedes

pátek Freitag Friday vendredi viernes

sobota Samstag Sathurday samedi sábado

neděle Sonntag Sunday dimanch domingo

| | |

Sonnabend (západ slunce) sv. Dominika
 
 

Bohové




Ódin, Wodan, Wotan , Woden

Pozdní božstvo z JV oblasti před stěhováním národů, možná íránský. Znázorněn jako jezdec s kopím. Je řáděním, běsněním, strachem, ~ Wut. Vztah ke slovu “básnění” a k extázi. Je bohem inspirace a toho, co se děje na nebi, např. při bouřce, jako něčeho krásného. Je extatickým mágem. Nechal své oko jako zástavu za moudrost. Visel devět dnů ve stromě uprostřed větru (světů) oběšen a probodený kopím a tím získal magické poznání. Ten strom je Yggdrasil, o němž se neví, zda má kořeny, protože je nepotřebuje. Zde je myšlenka oběti (“jezdec na šibenici”) podobná Kříži. Jméno Yggdrasil tedy znamená “Ódinův kůň, oř” (Ygg - přízvisko Ódinovo). Je nazýván Pánem či Břemenem šibenice. V jisté době však dochází k synkretismu. Haljaruna, helruna - kříšení mrtvých, aby bylo možno navázat spojení. Bůh mrtvých a padlých. Val|r padlý v boji. Valhalla - místo odpočinku mrtvých, Valkýry - ošetřovatelky. Padlí = oběti pro Ódina žrané mrchožrouty: Hrafin (Hrafn) ~ č. havran. Havrani Hudin a Munin jsou chápáni jako andělé zahánějící krákáním démony. Ódin = Hrafn|ás, Havraní bůh. Dále vlci Geri a Freki. Vtažení světa zvířat do světa lidského.

Srovnání: Abšalóm se zachytil ve větvích a zůstal vězet ve stromě (v objetí posvátného stromu).
 
 

Vložka - Wulfilův Otčenáš

vizigótsky německá paralela

Atta unshar dhu in himinam, Vater unser du im Himmel,

weihnai namo dhein. geheiligt Name dein.

Qimai dhiudinassus dheins. Komme Herrschaft deine.

Wairdhai wilja dheins, Werde Wille deiner,

swe im himina jah ana airdhai. wie im Himmel auch auf Erden.

Pozn.: dh se čte jako znělé anglické th (např. v “the”).
 
 

Thór

“Pokud poezie není jazykem bohů, pryč s takovou poezií! Fuj, fuj!” (M. Balabán)

Bohem vzduchu a bouře. Velká souvislost s Indrou. Možnost, že se tyto jevy objevily současně bez ovlivnění. Pantheon se dělí na 3 díly, poschodí. Thór patří k 2. stavu, stavu válečníků. Ás|gard = svět bohů, jehož je zastáncem, je i spojencem světa lidí - Mid|gard. Bojuje s Hadem, zápas je a probíhá. V hebrejském bájesloví je něco podobného: Livjátan hrozí, že zničí svět. Jordán se vlévá Livjátanovi do tlamy, po konci světa budou věrní jíst Livjátanovo maso (lidojedsky pozitivní prvek). Zbraní Thórovou je kladivo, jež má svůj zvláštní význam, je hlavně proti obrům a obryním, jmenuje se Mjölnir. Obr Hrumgnir se vetřel do Ásgardu a chtěl jej zničit. Zavolali Thóra a ten jej zneškodnil. Jiný obr ukradl kladivo a žádal za něj Thórovu manželku. Thór se za Fréju převlékl a když bylo na svatbu přineseno kladivo k požehnání, všechny je pomlátil. Kladivo bylo používáno i místo kříže. Když Thór snědl své kozly a vzkřísil je znovu kladivem, jeden kulhal: při zabíjení mu přerazili nohu <= kost nesmí být zlomena.

Frey, Freyr = pán

Bůh slunce, úrody, z čeledi wanů. Jeho zvířetem je prase, on na něm jezdí. Paralela u Slovanů: prosinec = prasinec; zlatá prasátka.

Ull(r), lat. Ollerus

Lyžařský bůh, bůh lovu. Velký význam má jeho prsten. Je používán ke smíření vojsk, dotyk a přísaha. Zřejmě byl původně bohem nebes (~ gloria).

Frigg

Bohyně lásky a plodnosti. Od ní pochází Freitag. Je manželkou Ódina, je zatlačována Fréjou.

Njörd

Syn Freye a Fréji. ~ bohyně Nertus - Freya.

Heimdal

Nejzáhadnější mytologická postava. Heimdalovi synové, Heimdallar ? lidské potomstvo. Je zřejmě původcem lidí. Troubí na svůj roh a svolává tím ásy k poslednímu boji. Křesťané k němu přirovnali archanděla Michaela.
 
 

Loki

Pochází z pokolení obrů. Přepaden obrem Tjassim v podobě orla, který požadoval bohyni Idun (velmi důležitá, měla ovoce, jablka moudrosti pro bohy, ~ Eva), vydali ji. Ale pak začali bohové stárnout a dětinštět, sesychat. Sešli se k radě, Loki měl nápad, v podobě sokola pronikl k obrovi, unesl Idun a obra spálili. Je vychytralý a vtipný. ? David. Na shromáždění bohů vyčítá každému jeho neřesti. Loki = “pomlouvač”, otec hada. Převrácené pohlaví, rodí děti, nazván “perverzním chlapíkem”, někdy homosexuální či bisexuální, je spojován s věštbou: ta souvisí i s temnými stránkami. Střílel po někom smrtící jmelí a byl zavřen. Měl ženu Sigyn. Ta s ním sdílela vězení, držela nad ním misku, aby zadržela jed hada. Když na něj jednou ukápl, otřásl se a povolila mu pouta. Žil v kůži lososa a je autorem rybářské sítě. Loki - “luka” - střílet - luk (č.).
 
 

Freya

V S Germánii, vyniká krásou a plodností. Předp. budoucnost, je matkou bohů. Je vzývána dívkami, které chtějí získat lásku. Kult: převoz bohyně ve voze, jehož se nikdo kromě kněží nesmí dotknout. ~ Izrael, schrána úmluvy. Nertus.

Církev dávala vysvětit pole: paralela mezi svatbou a obděláváním panenské půdy. Voda posvátných pramenů měla zbavit neplodnosti, pro soud pouštěli novorozeňata po vodě, manželské dítě se nemělo utopit ve vírech.

Přehled

Ódin ~ nordický Kristus, ~ řecký Prométheus, izr. Abšalóm

Thór - kladivo, Ull, Frigg, Njörd, Heimdal, Loki (“nespolehlivý! průvodce”)

! Nezmíněné božstvo: Fenri, pán vlků
 
 

Vložka - představa o světě

1. Midgard (střední svět)

2. Ásgard

3. Utgard
 
 

Stvoření: před ním 1) velký prázdný prostor Ginnungagap, plný magických sil. 2) Nifelheim (Nífhel) ~ Nebel = mlha => mlžnatý, temný svět smrti; ale zde byl pramen sedmi řek (možná všech řek světa). 3) Na J Múspellheim - protiklad, do běla rozžhavený prostor hlídaný obrem Surtem (Surt - černý), hlídal také strom, který rostl poblíž.

Řeky v Nifelheimu zamrzly ® jíní, + jiskry z Múspellu = obr Ymir. Buďto se potil, nebo jedna noha s druhou zplodila syna.
 
 

Týr, Ti

(v Tuesday) Nižší bůh. Dal jméno runovému znaku ­ - ti = teiwas (bůh jako takový). Tento znak byl znamením vítězství. Identifikace s božstvem Mars (v “mardi”). Část jména “-ti” pochází od něj. Řada klasických pohádek vypráví o kultu, v mýtu se říká o tom, jak Týr ztratil ruku: Místo Fenriho věznění se nabídl jeho vlk, že půjde do vězení. Ale za to, že jeho pán nebude uvězněn, musel strčit někdo z bohů ruku do jeho tlamy. Týr se nabídl, ale ruka tam zůstala. Tím se obětoval a dal záruku. Naše slovo záruka má tedy původ v germánské mytologii. Ruka byla nástrojem božství. Pak měl stříbrnou ruku, kromě toho také dvě tváře. ~ Mitra.
 
 

Božstvíčka

Waette, Wicht = skřítek, skřet. Tento druh byl pokládán za bytost bez atributů, která nerozlučně provází člověka.

Elfové, alfové - protihráči a doplňovači bohů, člověku bližší. Podobni skřítkům či snad skřítci sami. Jsou spojeni s kultem zemřelých: nejsme tady sami. Rané islandské zákonodárství zakazovalo Vikingům “plout s otevřenou tlamou” - dračí, která by rozbouřila skřítky.

Skřítek tomte = dvorský skřítek, pozemkový skřítek. Pozemek = tomto. Těmto skřítkům se přinášely dary, aby nedělali potíže na pozemku.

Změna náboženství se projevila hlavně v zákonech, ne v rodinném životě.

Duše, duchové

Představy splývají s křesťanskými. Buďto jsou modly vyhlazeny, nebo obměněny podle patřičné formy. Druhý model z těchto dvou ukazuje, že máme na co navázat. Dochází k fúzi a syntezi.

Sjael (Seele) ~ yu ch , anima - to, co může dále žít v říši mrtvých, ne ta část bytosti, která žije, dává život a rozum, ale to, co z člověka zbyde a co je vidět z druhého břehu.

saivala = gót. duše (¬ See)

fjörr = duše (starozápadonordicky)

lik (~ Leiche) = tělo, jak se člověk jeví

a° nd, atum (Atem) = vědomí (dech)

Geist (něm.), ghost (angl.) = duch; vytržení z tělesného světa, extáze e k- st as iV = člověk se postaví sám vedle sebe. Extáze má opodstatnění ve filosofii.

hugs = intelekt (gót.), szn. hug, dánsky hu

hamingia (gót.) = druhé já (štěstí) ; ~ filgir, ochranní duchové; ~ dísy - ženské ochranné a osobní bohyně
 
 

Obsah snů v našich snářích je spřízněný s latinským a babylónským snářem.

Kontinuita: Večeře Páně chce připomenout kontinuitu nejen jako vzpomínku. Studium starých náboženství tuto kontinuitu objevuje.
 
 

Představa o světě - pokračování

Kosmologické představy jsou podobné ugaritským. Představa stvoření je pohanům cizí. Báseň Völuspá - (mytologické představy jsou virtuální realita) - řeky zamrzly, jíní, jiskry ® Ymir (z kapek). Obři hrají v zvláštní roli. Z něho vznikla výše citovaným způsobem pokolení obrů. Jenže ta kapky vytvořily také Audhumlu, božskou krávu. Živila se tím, že lízala slané jíní. Tím vznikl Búri, praotec lidí. Jeho syn si vzal dceru obra. Tito obři stvořili svět z obra Ymira. Nebeská světla jsou jiskry z Múspellu. Oživil dva stromy (kmeny), jmenovaly se Ask a Embla (Ásk ~ asi jasan). Symbol stromu. Jsou i jiné verze stvoření, např. vyzdvižení z moře. Audhumla ~ Hathor. Ymir je shodný s některými íránskými bohy.

Ragnarök - zánik bohů, svět zmizí i s bohy.

Kontury germánské mytologie vzbuzují myšlenku na společné dědictví Severu a Orientu.

Yggdrasil - světový strom (různá jiná jména) se třemi kořeny, které dosahují ke třem oblastem: hell (peklo), svět obrů a svět lidí. Na úpatí stromu tři prameny: Ymirova studna, Urdova studna a ještě jedna, Hwelgilmir. Zdroj života.

Vznik světa je proces jako sjednocení protikladů.
 
 

Skřítci působili křesťanům větší starosti než vysocí bohové, snadno nahraditelní např. svatými. Trvalo dlouho, než představy o takových bytostech vymizely.
 
 

Dále ke vzniku světa: teprve po stvoření světa stvořeni Ódin a jeho bratři. Ask a Embla ~ Adam a Eva. Yggdrasil je uprostřed světa bohů.

Nacházeny jsou elipsovité formace hrobů se smyslem lodi přepravující společenství zesnulých do světa zesnulých (ne do světa mrtvých).
 
 

Ragnarök

= osud bohů. Oznámen má být katastrofami, zimou obrů ... V železném lese se objeví vlk, který spolkne slunce. Jinému vlku se podaří dostat se z pout. Je to úzkostná představa, která v člověku dříme a občas se probouzí. Má dojít k morálnímu chaosu. Frey padne v souboji se Surtem, Ódina přemůže vlk, ale bude pomstěn, Thór a midgardský had se zabijí navzájem... Pak nový svět a další Ragnarök. I zde je jistý křesťanský vliv.
 
 

Víra v osud

je spojena s vírou v bohy. I bohové osudu podléhají. Osud = Orlog = Ur|lag (to, co je položeno a dáno). Židovsko - křesťanská představa osudu je taková, že budoucnost nemůže být známa, ani Bůh neví, co udělá, ´ pohanská, že osud je pevně určen. (Exkurs: predestinace - ke spasení nepomůže lidská zásluha, ale Boží rozhodnutí. Formulace jsou špatné.) Urd r - poloosobní představa osudu. Norny (3 sudičky) - Šípková Růženka osudu neunikla, ale přesto byla zachráněna - bohyně osudu: 1. Urd, 2. Verdandi, 3. Skuld = 1. To, co se stalo, 2. To, co se stává, 3. To, co se stane. Nit osudu má germánský mytologický původ. Práci Norn mohou převzít Valkýry. Připomínají parky a moiry.
 
 

Mýtus a kult

Báseň je dar Ódinův! Myticky je představována medem (něco blaženého, rajského, budoucího, eschatologického. Básně nemají kultický význam. Nacházíme v nich zvláštní značky pro recitátora, jejichž význam neznáme. Víme jen, že kult existoval, ale bozi byli pouze konstatováni.

Staří Germáni nebyli tak zaměřeni na kult, jako jiné kultury. Náboženství mělo v sobě cosi světského.

Nejdůležitějším typem kultu byla oběť. Oběť = blót, blóta (ne “krev”). Blóta = sloveso. Gót. blótan = uctívat ® obětování. Hunsle = oběť (gót.), v křesťanském kontextu “Večeře Páně”. Sauths = oběť ~ szn. “ovce” a ~ něm. sieden = “vařit”. Obětní zvíře se vařilo, narozdíl od hebrejských obětí. Szn. oběť = zebar, zepar. Švédské Gä lda, saské (křesťanské) diobul|geld. Gild|ir = soudruh, člen společenství cechu. Gildi = slavnost. Kořen gild-, geld- = “zaplatit tribut” (® bohu). Lidské oběti: utopením, oběšením. Oběšení nápodobou Ódinovy oběti. Líčení
v islandských ságách je nespolehlivé. Germáni obětovali, pokud museli obětovat lidi, ty nejhorší. Oběť nápojová: např. velký sud piva (full = “plná oběť”), full = mini ~ něm. Minne; pití boha ® Večeře Páně. V červenci svátek piva. Dvě skupiny slov pro “svatý”: 1) gót. weihs/weihan = “svatit” ~ Weihnachten, anglosas. weoh//weog, wi//wä = szn. svatyně; 2) *haila(-g), helii = “svatý, celý, neporušený”, osoba, věc, pozemek, které jsou tabu. Halig (~Halík) - anglosas. “svatý”.
 
 

Orákula a omina

Divinace

Szn. hlaut = zachycená krev obětních zvířat; los. K házení losem byly užívány větve a větvemi se stříkala krev obětních zvířat na stěny svatyně. Toto stříkání nahrazeno v křesťanství vykropováním svěcenou vodou. Blót|spán = losotříska, miska k losu. Házení misek nebo skořápek - rozšířený zvyk. “Ganga till frétar.” frét - fyrth - fraga (fregna) - fragen = “dotazovat se bohů”. HEILL = odpověď bohů. Germáni se dotazují jen na blízkou budoucnost.
 
 

Svátky

Jediným všeobecně germánským svátkem je Jul, svátek piva. V předkřesťanské době význam nejasný. Průvody
s maskami zvířat. Rysy svátku předků. Představa zástupu duchů, proti němuž je třeba se zabezpečit. Ódin = Iiolnir ~ Jul. Zde je i souvislost se spolky zdivočelých mužů, kde se proměňovali ve zvířata - zřejmě pomocí drog.

Jul - vítání konce roku, svátek slunovratu, zabíjení prasat.
 
 

Magie

“Trúa ámat sin ó megin.”

(Trúa = treu, true = důvěřovat, megin = síla.)




Dvojí pojetí: 1) je celá špatná, 2) správná magie je technikou, jak zvládnout svět.

*gala = zpívat magickou píseň (“meluzína wyje”)

gald|r, galstr = čarování, kouzla

Vědci se snažili dokázat souvislost mezi magickým falsetovým křikem a kohoutím kokrháním.

spell (angl.) = “očarování”, “zvěstování” (gospel = god spell), “zaříkávání” ® hláskování jména je vydání se do moci druhého, toho, komu své jméno hláskuji

Souvislost mezi gicht (dolnoněm.) = “bylina”

od jeha = “vyslovovat magickou formuli”

a uzdravováním.

Merserburská zaříkadla svědčí o démonizaci poražených bohů.
 
 

*lubja = léčení bylinami

® Idunina jablka života bohů

® vědmy, dýchání jedu

Nemoc je způsobena výstřely. Nemoc = “výstřel elfů”, “finský, laponský výstřel”, “Hexenschuß ”, “výstřel bohů - ásů”.
 
 

Germánské království

Božský charakter království i u Germánů.

1) Euhemerizace - zbožštění dávných králů, ® euhemerismus. Euhemeros - služebník jednoho krále, který objevil zlatou stélu s činy bohů ® byli kdysi mocnými králi.

2) Opačný proces: králové odvozují svůj původ od bohů, jsou známy takové genealogie. König = král - původně “potomek”. Božskost kmene je primární, božskost krále sekundární.

Je nutné krále pohřbít, ale rituálně. Král zaujímal zvláštní místo v kultu zesnulých. Král byl spjat s blahem země a úrodou. Neplnil-li to, mohl být nejvhodnější obětí.

Gófa, gipta, hamingija, Königsheil = gracia, štěstí ® kristovská milost.

3) Hieros gamos = svatý sňatek u Germánů ne zcela doložený.

Döm(m)a - intronizace, učinění králem, ~ kingdom; král je oddělen a postaven na jinou rovinu, než jsou lidé.
 
 

Christianizace

Gótové a vůbec Germáni přijali křesťanství v ariánské podobě:

homoiúsios ´ homoios

- stejnopodstatný - podobný

- katolické - ariánské

Díky ariánství nedošlo u Germánů k hierarchizaci církve.

Sv. Winfrid - Bonifác - misionář z Anglie v Evropě. Stal se svatým, protože skácel posvátný dub. V Anglii nejlepší květ křesťanství, irské výpůjčky ve starozápadonordičtině.

Konec 9. stol. - Norsko, 9. stol. - Dánsko.
 
 

Prostor a čas v mýtech Eddy




N. I. Stěblin - Kamenskij: Mýtus a jeho svět, Praha 1984
 
 

Starší Edda - 13. stol., Mladší Edda - 1220-122?

Zobrazení prostoru je zvláštní: jako by se malíř nacházel uvnitř v zobrazeném předmětu (hieratická perspektiva), je s ním v jednom celku a dívá se na objekt subjektivně.

Moderní člověk chápe rozpor mezi rozumovým a smyslovým vnímáním prostoru.

Prostor = místo nějakého děje - místo je podřazeno ději. Země se zde nedají přesně lokalizovat.

Heimr ® “Heim” = dům ® domov; heimr = “svět”, ne kosmos. Dasein = da-sein = “být tady”. Světy = konkrétní části prostoru. Neumějí si představit protiklad tohoto a nereálného světa. Neznají Jenseits ´ Diesseits.

Příběhy Eddy nehovoří o stvoření v pravém slova smyslu, ale o proměně toho, co tu už bylo: z Ymiho, ten
z kapek, ty z jíní ... Vždy tu však byly Nifelheim ´ Múspellheim a Ginnungagap (Propast). Země byla vyzdvižena z moře, nebeským svítidlům bylo určeno místo. Nejde o stvoření, ale o uspořádání, přidělení funkcí. Ymi byl znázorněn jako dvoupohlavní bytost. Audhumla stvořila bohy i lidi lízáním slaného kamene.

Ásgard je nad všemi světy a je z něj na všechny vidět. Hudin a Munin oblétávají svět každý den. Ale do pekla je velmi dlouhá a strastiplná cesta. Platí zde emocionální vzdálenosti. Nebe: Yggdrasil je středem nebe i země. Lokalizovat něco do středu je hodnocení. Ve středu světa je Midgard i Ásgard. Dále je středem i Yggdrasil ® 3 středy světa. To, co je na okraji = zlo. Vše zlé je východním směrem. (Z východu utíkali Germáni při Stěhování národů. Pozn. P. Ř.) Je tam Lokiho Utgard. Hrüm, obr, bude útočit z východu. Nordur og nidur = poslat k čertu. Světové strany jsou živými bytostmi. Nebe podpírají čtyři trpaslíci: Aust| ri, Vest| ri, Nord| ri, Sud| ri. Jih je navíc symbolizován obrem Surtem - černá bytost s plamenným mečem.

Yggdrasil mohl být také sloupem.
 
 

Čas

V mýtech Eddy je možný materializovaný čas - např. nit osudu, Idunina jablka, v nichž byl zaklet čas, Prostorové představy se mísí s časovými, čas je subjektivní. Nespojitý, konečný, nehomogenní a reversibilní.

Není nikde abstrahován od svého konkrétního významu. Je vázán jedině na dění a události. Bez událostí není času. Chronologie je v mýtech velmi nejasná, prakticky neexistuje. Pořadí událostí se zkrátka nevede. Příběhy jsou jen výseky, úseky. Subjektivizace času: jedinou realitou je zde jen přítomnost. Čas minulý se střídá s přítomným, který vyznačuje i budoucnost.
 
 

Etiologická vyprávění

- zabývají se spíše příčinou, než skutečným vývojem událostí. To, co se stalo, je přítomnost, je to příčinou toho, co se stále děje.

Čas mezi tím není, spíše jakési rovnítko. Např. genealogie znamená, že rodina patří k sobě ontologicky a jednotně. Čas jako takový neexistuje. Není žádné “dávno”, jen “někdy”, čas-nečas, není předtím nebo potom. Ír ár| daga (Ur | Tag) = “za časných dní”, před dávnými časy, dříve, někdy, ,li ,dq (Ž 77,6), pračas, mimověk.

Mytická minulost je stejně časová i mimočasová. I mytická budoucnost je chápána jako přítomnost. Fenrisulf = eschatologický vlk, který polyká slunce.

Příště přednáška nebude - pan profesor jede do Erecu.
 
 

Osobnost v mýtech Eddy

Historická osobnost je něco jiného, než osoba popisovaná v románu.

Historie je pouze interpretace historické skutečnosti.

Náboženství ´ mýtus. Co je prvotní? Stěblin: Náboženství nebylo první, mýtus by tak byl pouze symbolem. Naturmythologie: mýtus je jakési vyústění přírodních sil, symbol. Ne. Mýtus nese ideu a ideu zosobňuje. Náboženství a mýtus jsou pevně spojeny, není dobré je oddělovat. Odkud pochází myšlenka boha? - zde je mnoho hypotéz. Je to objektivizace pocitu. Mýtus není fantazie, je to narace, vyprávění, je to v určitém slova smyslu logos. Hrdiny mýtů nejsou jen bohové! V eddických mýtech je asi 250 různých jmen, z nichž jen několik bylo uctíváno nábožensky.

a) Neurčité množství osob - kolektivní individualita (ásové)

b) Skupiny s minimem individuality (trpaslíci - jsou součástí neživé přírody, jsou to “sejfy” a “encyklopedie”, se svítáním zkamení; obři - jsou starší než život sám, napůl lidé, napůl hory - méně homogenní, jsou “nejmoudřejší”, = ötunn, purs, risi; valkýry a norny: valkýry - panenské služebnice Ódinovy, val-kyria = “vybírající padlé”, jména Kuld, Skögul; norny jsou panny, které řídí osud lidí: Urd, Verdandi, Skuld; álfové bydlí v Alfheimu, v podzemí bydlí temní álfové; dísy - uctívané ve Skand., splývající s Valkýrami a Nornami; zvířata: koně, jeleni a hadi: 7 jelenů, kteří okusují Yggdrasil, 10 koní Ásů, 7 hadů v kořenech Yggdrasilu; lidé: menn, halir, dröttir, aldir, hromadně öld, vl. jm. Ask a Embla = Jasan a Jíva = Líft a Lífthrasí, člověk = první manžel noci; vlk Fenri [ Karkulka = slunce] , Audhumla )

c) Osobní individualita - narušuje komplex mytických představ. Slovo “bůh” jako takové neexistuje. Guda - stř. r., regin = vládce, höpt = hlavní, bönd = svazující, vlar, diar. Představa o bozích jako kolektivu předcházela představě boha jako individua. Relativizují se tu mravní hodnoty (Loki). Loki však také konal dobré skutky. Bohové zosobňují spíše krutost než spravedlnost. Baldr - jeho hlavní charakteristikou je umírání.

Falický kult - jedině v písni o Vsölsim (Vjölsim?).

~ epos o Gilgamešovi
 
 

Výklad mýtu

Mýtus jako básnicko-fantastické pojetí nemá ještě dostatečné vysvětlení.

Mýtus leží na symbolické rovině - kritika mytického vědomí (Schölling). Filosofie podnikla odklon od mythického myšlení. Schölling se pokusil zařadit mýtus do filosofie. Mýtus = duchovní, výrazové formy - rovina symbolů. Patří do fenomenologie ducha (Hegel). Ostrý řez mýtus®´ ¬ věda nemůžeme provést. Např. pojem síly nemůžeme převést v čistě funkcionální pojem. Není tomu tak, že by filosofie učinila velký skok od mytologie: ????. V Janově evangeliu jsou takové pojmy. Pod tlakem kr is iV byl vytvořen “nový svět ?????”. “Řecké osvícenství”: mýtus má v sobě i cosi racionálního. Proti tomu se ostře postavil i Platón. Avšak uprostřed svých úvah užívá mytologických námětů. Tautegorický výklad mýtu - mytické útvary jsou autonomní výtvory ducha. Mýtus předchází dějiny - určuje dějiny národů. (Do jisté míry s otazníkem; něco na tom je.) Základ mýtu je
v lidském vědomí. Příroda je jakousi odpovědí na to, co se děje v duchu.
 
 

V Eddách

Mýtus = Vědmina píseň. Vědma = osoba, která ví. Má dostatečné povědomí o minulosti i budoucnosti. 9 bohů - č. 9 posvátným číslem též u Egypťanů.
 
 

Malinowski: mýtus by vůbec neměl být vykládán.

Mýtus nemá být chápán jako pouze vysvětlující nebo jako pouze obřadný.

Jung: výklad mýtu s pomocí archetypů.

“Mentalita starých národů” nemá být oddělována od “mentality moderního člověka”.
 
 

Edda

Vědma vypráví vládcovi. “Učiňme tedy” - podoba s Biblí, svět je výsledkem přemýšlení.

Vědmina píseň mluví o různých tajemstvích v malých mýtech uprostřed velkých mýtů. Jsou zde představy nebe a pekla a do nich náhle vpadá germánská apokalypsa. Had, orel, loď z Múspellu, pukání skal, poslední bitvy, oheň, puká nebe ... Věčný návrat, nový svět, nový začátek. Poslední soud: smrt draka. ... specifikum germánské mytologie.
 
 

Mýtus a formování osobnosti

Mýtus je vyprávění považované za pravdu; literární, fantastické ® reálné. Autorství je tzv. mytické - v podstatě anonymní, člověk jen dává formu, je prostředníkem božského obsahu. Skald Bragi z 9. stol. založil tradici skaldského autorství, ještě starší je autorství epické. Jiným typem je autorství pohádkové: jde o poutavost (hlavně pro kouzelnou pohádku). Mytický člověk nebral všechny své fantastické výtvory jako pravdu. Např. folklór ukazuje, že mezi pohádkou a mýtem není velký rozdíl.

Např. M. J. Hus i J. A. Komenský uvádějí jiné autory bez citace.

Duše a tělesno jsou chápány jako do sebe zapadající elementy. “Člověk je ve své podstatě smrtelný, ale jde o to, aby byl vzkříšen.” Samsára se liší od platonismu tím, že se v ní stěhuje “celé já”. Jistým existenciálním znepokojením pro evropského člověka je setkání s člověkem, který je dvojníkem člověka zesnulého.
 
 
 
 

Pojmy pro duši
 
 

1. HUGR (odvaha, myšlenka, touha)

2. FJÖR (tělo - život)

3. MÓDR (odvaha, hněv, hoře)

4. MEGIN (síla)

5. SÁLA (gótsky SAIVALA) duše (to niterné, samotné)

6. ÖND (dýchání, život)

7. ANGAN (vůně, radost)

8. HLJÖD (naslouchání; ticho; hlas)

9. BÖL (neštěstí, zloba)

10. BÁNÍ (vztah; smrt)
 
 

JÁ / NE-JÁ

Romantismus = myšlenkový proud zaměřený na zniternění. Hegel. Johann Georg Haman, Wilhelm von Humpoldt; filosof jazyka Friedrich Heinrich , filosof víry Johann Gottfried Herder.

Friedrich Daniel Ernst Schleiermacher 1768 - 1834: náboženství je záležitostí citu.

Johann Gottlieb Fichte a Friedrich Wilhelm Joseph Schelling.

- svět je souborem našich představ
 
 

-zabývá se náboženstvím a mythologií, Bůh je “živoucí řád” (odstraňuje jeho personalitu, ale přeznačuje ji do živoucnosti)

To výchozí je příroda, je to duch našeho ducha.

V umění se podle Schellinga spojuje vědomé a nevědomé, já a ne-já. Romantismus velmi hluboce prozkoumal duši a ducha, objekt a subjekt, vztahy mezi nimi.
 
 

Edda - Píseň o Sigrtrífě

Sigurd: hrad v plamenné záři, spící Brinhild jím probuzena ® pohádka o Šípkové Růžence. Při narození Růženky svoláno 13 žen, z nichž 12 přijde a přeje do vínku, ale 13. není pozvána a v rozlícení soudí princezně spánek. Skutečně usíná, ale po 100 letech přichází princ, který ji vysvobodí.

Pohádka jde dál než mýtus: slitování, láska, polibek... I pohádky mohou zvěstovat evangelium ve velice čisté formě.

Mudrosloví: moudrost = zvěsti ze všech světů. Sigurd má rýt všemožné runy. Dále se má chovat dobře
k přátelům, dodržet slib, nehádat se s hlupáky, vyhýbat se , nesvádět ženy, nepít alkohol, bít se je lepší než uhořet se vším svým jměním ... Je to zakončeno vyznáním lásky.
 
 

Archeologické objevy

jsou nutné, protože chybí jistota v písemných pramenech.

Časté jsou nálezy lidí v rašelině (P. V. Glock) - lidé z bažin v naprosto konzervovaném stavu, ozdoby, obsah žaludku, barva vlasů...

a) tollundský muž (objevený náhodou), nad ním 2,5 m rašeliny. Zcela nahý s opaskem, tváří k jihu, oprátka kolem krku, nohy k východu, hlava k západu. 100 000leté loviště, pravěké mohyly a sídliště (4000 let staré indoevropské mohyly), posvátný háj zasvěcený Thórovi (Torlund), obětní místo. Tento muž byl oběšen 2 metry dlouhou oprátkou. V žaludku kaše z ječmene a jiného býlí: jedli jen rostlinnou stravu? Byl znám alkoholický nápoj z divokého ječmene a jiných rostlin, procento alkoholu se zvyšovalo medem.

b) graubalský muž (10 km od Tollundu): Z rašeliny vyčnívala lidská ruka. Vlasy nakrátko ostříhané. Z doby železné. Šikmo ležel. Obličej vyjadřoval hrůzu a děs. Také nahý s opaskem, žádné předměty. Jinde nalezena nádoba s bohy. Podřezaný od ucha k uchu. V žaludku kaše z 66 rostlinných druhů, ale také zbytky kostí. Oba muži zřejmě zemřeli v zimě nebo před jarem. Pro zasvěcení božstvu jedli zrnnou stravu. (Z r. 10-410 po Kr.)

Na jedné mrtvole položeno několik proutků a křížem hůlky: aby nevylezl.

c) ženy z jutských bažin: objeveny 1835. Mysleli si, že je to královna Gunhilda. Ze země vyčnívaly noha a ruka (necelý metr pod zemí). Byl vedle ní dubový kůl. Vysoká 168, otylá, 50 let, vznešená (menší ruce). Zachovaly se šaty z ovčí vlny, třásně, kostkovaný vzor. Byla nalezena v Huldřině močálu (huldra = víla, troll ® strašidlo

zabíjející děsem
® zatroleně).

Měla stuhu, jehlici, šálu a hřeben.

d) Muž, jehož lebka byla roztříštěna a stehenní kost zlomena.

2 sťaté ženské hlavy: a) žena, která utratila své dítě

b) oběť
 
 

166 mrtvol Dánsko

69 Schleswig - Holstein

141 Hamburg

... Irsko, Skotsko, Švédsko, Norsko ... 100 př. Kr. až 500 po Kr.

Tacitus nebyl úplně vedle, jeho svědectví se z 90% shoduje s nálezy. V různých dobách různé způsoby pohřbívání: v keltské době pohřeb žehem. Kolem narození Krista pohřbívání do země ´ do bažin.

Pohřeb žehem od 2000 př. Kr.: osvobození duše od těla ohněm, naděje, že se člověk znovu narodí na onom světě a století tam. V jednom hrobě ptačí křídla.

Pohřeb do země: modlitba za úrodu a dík za ni.

Nebožtíci dostávali do hrobu prostřený stůl a do úst či do ucha zlato.
 
 

Většinou pohřbívány oběti. V Eddách je zmínka o kmeni Kimbrů, že věšel nepřátele na stromech. Na keltském kotli vyobrazena lidská oběť. Obětováni vznešení lidé, podle losu. Jiná teorie: byli obětováni zločinci. Další: obětováni heretici.

Nebyli obětováni stejně, každé božstvo vyžadovalo jiný způsob oběti. V železné době byla důležitá ženská bohyně s kruhy na krku - tak i u obětí. V keltské době zvláštní jehlice bohyně Nerthus - Matky Země.

Posvátný háj, který byl tabu, uprostřed vůz s bohyní, do něhož směl jen kněz. Posvátný sňatek ® jízda ® radost ® lidská oběť. Oprátky vyráběné kultickými odborníky připomínaly kruh (znak bohyně). Neví se, zda byla původu keltského nebo orientálního: má asi východní vzory. Na kotli z bažiny byla vyobrazena žena, která se podobá jedné mrtvé z močálu. U bohyně je zobrazen pes ® byla také bohyní smrti. Obětováni byli i psi. Kotel byl obětí a zřejmě byl naplněný krví.
 
 

Krutost Germánů? Ta záleží na různosti kmenů.

Náboženství, které se snažilo zodpovědět otázky života a smrti. Osud (ne naprosto převládající) ´ věčný návrat (Ragnarök)

Průlom křesťanství byl výrazný, přineslo přesvědčivé elementy jako je láska k bližnímu.

Kdyby se církev byla nedopustila takových zvěrstev, bylo by zůstalo u tohoto vlivu.
 
 

Podstatné rysy germánské mytologie - shrnutí




Prameny

Tacitus - Letopisy, Caesar - Commentarii de bello Gallico

Strabón - Geographica

křesťanské prameny, Sexo Grammaticus - Gesta Danorum = 13. st. (hamburští biskupové)

Edda - od počátku 13. stol. psal Snorri Sturlasson, vynikající průvodce germánskou mytologií

islandské ságy

Dějiny píší vítězové - zkreslení lat., ř. a kř. podáním, prvky misijní.

Gudja = kněz ~ gode ~ Gott

ásové a wanové

Ás, Ésir - obecně ger. označení

Kromě bohů elfové (alfové) - jako skřítci - ne jednoznačně; obři (stvoření světa).
 
 

Adekvátní jména latinská dána ger. bohům.
 
 

Ódin - bůh bohů, Zeus. Nemá bydliště přesně určené. Wótan, Woden. Jezdec s kopím v ruce: není starší než od stěhování národů, ale bez této představy má určitě starší kořeny. Není jen bohem násilí a pomsty, také je bohem moudrosti, kouzelnictví a básnictví. Epizoda s visením ve stromě byv proboden kopím zaujala misionáře. Strom světa Yggdrasil ~ Strom v Bibli. Drasil - označení koně. Pán šibenice, Břemeno šibenice. Tato myšlenka tedy není nová. Spojení silného a slabého.
 
 

Nifelheim - Midgard - Múspellheim

Ásgard - Midgard - Utgard
 
 

Stvoření světa - obr Ymir, kráva Audhumla = Šťávyplná, která ho sytí. Když se objeví něco počátečního, ukáže se něco, na čem je to závislé, a to zase z něčeho vzniklo.
 
 

Den a noc jsou živé bytosti.

Alfové - černí, kteří hledají kovy a poklady země a skrývají je pod zemí.

- světelní, zářivé bytosti, které se ukazují smrtelníkům.
 
 

As|k - něco jako “Božan” a Embla (nejasná etymologie).
 
 

Ragnarök = “Osud bohů”. “Když bohové umírají.” Starozápadonordická literatura vrcholí v básni Völuspá. Zima obrů, kterou nikdo nevydrží, a podobné představy. Smrt Baldrova a uvěznění Lokiho ® všechno trvalé přestává platit. Vědma vidí hrad vedle pláže plné mrtvol, je držen hadími zády a netvor v něm saje krev umrlců. Když člověk nevěří v nic, v osud věří. Jako křesťané se musíme osudu postavit a negovat jej. A už to je jistým vítězstvím.
 
 

Čas a prostor: už prvotní prázdnota má velký význam. Vnitřní chápání prostoru. Mizí rozpor mezi vědomím a prostorem. Svět eddických mýtů je malý a těsný. Lokalisace božských příbytků na nebe je dodatečná. Je možno podle dřívějších představ tyto příbytky lokalisovat do středu či na okraj světa Midgard = “Příbytek středu”. Tah a směr do středu, k tomu, co je dobré. Utgard = “Dvůr na okraji, příbytek Lokiho.
 
 

Ur-Geschichte ¬ Přítomnost ® Nach-Geschichte

|

Midgard

Vědmina píseň - representativní část eddických mýtů.